* 1976, Itálie

Domenico Mangano používá živé záznamy prožitých zkušeností jako prvky procedurální metody umělecké rešerše. Následně je překládá do videa a fotografií, které většinou prezentuje v sekvenčních sériích. Jeho výzkum bez rozdílu kombinuje otázky společenské i soukromé, vzdálené kontexty i blízká místa, neznámé lidi i osoby, ke kterým má blízký vztah, čímž prozrazuje svůj rozčarovaný pohled na realitu vytvářenou všední výjimečností. Hlavními postavami jeho prací jsou outsideři a antihrdinové, kteří se vyznačují vlastními objemnými břemeny pravdy, ale zároveň i absolutní poezie. Ať už pobývá v jižní Itálii, aby analyzoval zvyklosti lidí, jež dobře zná, anebo při toulkách zvědavě pozoruje potulnou existenci barbarů a ne-Evropanů, kteří žijí na okraji společnosti, Manganova upřímnost a pobavená ironie ho přivádí k znovuposkládání každodenního života do surreálných krajin plných lyričnosti, odkrývajících identitu místa a náležitost k příběhu. Jeho nedávný zálet do oblasti malby je zároveň nepříčetně legrační i zahloubaný. Díla jsou natolik komická, že nutí k hlasitému smíchu, současně jsou však kousavě jedovatá. Mangano sice kouše do ruky, která ho krmí, ale činí tak s úsměvem.
domenicomangano@gmail.com

Alex McQuilkin

* 1980, USA

Alex McQuilkin dovedně a citlivě smíchala archivní a nové záběry a vytvořila tak dvoukanálovou projekci s hudebním podkresem zvláště éterické a okouzlující pasáže oratoria Richarda Einhorna Hlasy světla. Její dílo má přesně vybroušený rytmus kontrapunktních vět, předělů a střihů. Umělkyně po celou dobu sedí před kamerou a ustřihává si vlasy, [...] až se nakonec oholí tak, že vypadá jako herečka Maria Falconetti v pasáži již zmíněného filmu, kde je přivázaná ke kůlu. Když se McQuilkin přestane holit, zeď za ní se jemně zesvětlí [...], převlékne se z šedého trička s nápisem „OK“ do bílého vršku z látky podobné pytlovině, do níž je oděna Johanka v posledních okamžicích svého života. Přitom dochází k neustálému střídání záběrů v čase, délka vlasů obou žen se neustále mění. Film končí tím, že se McQuilkin v levém kanálu právě chystá ostříhat si tmavé blond vlasy sahající pod ramena, zatímco vpravo směrem k divákovi zblízka trčí její oholená hlava. To vše zavání odkazem francouzských filmů – a ten zde jistě je přítomen. Ale pohled na McQuilkin při dokončování jejího krátkého ježka ve stejné chvíli, kdy slaměné koště odmetá vlasy Johanky z filmové verze z roku 1928, vás zaskočí svou citovou bezprostředností a nevýslovným smutkem. Přes veškerá opojná konceptuální východiska může takto silný efekt vycházet pouze ze žaludku.
(Thomas Micchelli, Alex McQuilkin: Joan of Arc, The Brooklyn Rail, December 14, 2007)

Adrian Paci

* 1969, Albánie, žije v Itálii

Název tohoto díla odkazuje na tábory v Itálii, kde jsou drženi nelegální přistěhovalci. Paciho video odkrývá útrapy těch,  teré z jejich domovů vyhnala válka, chudoba či nerovno právnost, jejich marné pokusy dostat se do vytoužené destinace   nakonec i svazující skutečnost života zachyceného mezi deportací a konfliktem. Paci tak komentuje krutost i absurditu společenskopolitického statusu, aby odhalil, jakým způsobem je určována identita v rámci neustále se rozvíjející globální reality. Video je situováno na přistávací dráhu letiště, kde je nejprve vidět přibližující se velký počet mužů a žen, kteří se pak shromažďují na posuvném schodišti, jež vytváří  ojem,  že je přistaveno k letadlu. Když ale kamera najíždí na schody a skupinu vzhůru vystupujících lidí a  následně zase  pomalu vyjíždí a přejíždí do strany, ukazuje se, že žádné letadlo tu nečeká – je zde pouze schodiště vedoucí nikam.

Amparo Sard

* 1973, Španělsko

Amparo Sard provádí umělecká zkoumání v různých uměleckých oborech, od fotografie k videoartu, od kreseb vypichovaných špendlíkem až po instalace. V jejích dírkovaných dílech se objevují záhadné scény tonoucích žen a nestvůrné mouchy vytvářené otvor po otvoru ze špendlíkových dírek v hladkém bílém papíře. „Tonutí“, respektive „voda“, jsou opakujícími se tématy i v jejích videích: ve videu S vodou až po krk (With the Water to the Neck) vidí divák umělkyni až po hlavu v akváriu, které se pomalu naplňuje vodou.

Wooloo.org

* Dánsko, žije v Berlíně

Projekt REBRANDING ACTS zkoumá kulturní identitu ve věku globální migrace. Tato participační akce, jejíž základnu tvoří online umělecké společenství WOOLOO.ORG, apeluje na umělce z celého světa, aby se blíže zaobírali fenoménem neustálého produkování národní identity ve svých zemích a zkoumali, jak dochází k vylučování některých jedinců a skupin z tohoto veřejného narativu. Cílem projektu REBRANDING ACTS je dále podnítit umělce k provedení a zdokumentování vlastních „aktů rebrandingu“, které přímým způsobem zasáhnou do hegemonie zmíněného vylučovacího narativu a představí jeho radikální myšlenkové přehodnocení. Jinými slovy se jedná o vytvoření nového obrazu - „rebranding“ - dané národní identity. Specifický kontext a metoda „rebrandingového aktu“ mohou mít libovolnou formu, podmínkou účasti je videozáznam intervence a jeho přihlášení do projektu přes webové stránky WOOLOO.ORG. Ze všech takto přihlášených „rebrandingových“ videí budou vybrána ta nejinteligentnější, nejpůsobivější a nejhumornější. Tento výběr bude prezentován na festivalu TINA B. Projekt prostřednictvím těchto individuálních – transnacionálních - reakcí na celosvětově rozšířená vzplanutí národnostních sentimentů usiluje o předložení alternativních způsobů nahlížení na to, kdo jsme a jakým způsobem spolu v dnešní době dokážeme žít.

Hank Willis Thomas a Kambui Olujimi

* 1976, * 1976, USA

Práce ZIMA V AMERICE (WINTER IN AMERICA) vznikla jako spolupráce Hanka Willise Thomase a Kambui Olujimiho a vychází z událostí spojených s vraždou Songhy Thomase Willise, která byla spáchána 2. února 2000 před klubem Club Evolutions ve Philadelphii v americkém státě Pennsylvania. Příběh čerpá z rozhovoru s Toddem Rosem, hlavním očitým svědkem zločinu, a z poznámek zapsaných Leslie Willisovou, matkou oběti, během následného soudního líčení. Umělci využili techniku stop-motion animace, kterou rozpohybovali akční hračky ze série G.I. Joe, s nimiž kdysi jako děti vytvářeli podobné příběhy. Na obalu těchto hraček je napsáno „vhodné pro děti ve věku 5+“. Umělci se v tomto projektu vedle mnoha dalších prvků snaží poukázat na rozrůstání kultury násilných myšlenek u chlapců, kteří jsou podněcováni k naplňování násilných scénářů ještě dříve, než vůbec dokáží číst.

SAMOSTATNÉ PROJEKTY kurátorka Micaela Giovannotti:

Stefano Cagol

* 1969, Itálie

Masová komunikace a Babylonie.
Roztříštěná komunikace a svoboda vyjadřování.
Utajování a odhalování.
Zavřeno a otevřeno.
Černá a bílá.
Morseova abeceda a světlo.

Daniel Hanzlik

* 1970, ČR

Mnoho dnešních komunikací je vedeno písemnou formou, abychom se vyhnuli mluvenému slovu. Používají se přitom četné zkratky. Tento v současné době rozšířený jev naší komunikační společnosti je zřetelným projevem značného tempa dnešního života. Instalace ICUAW, která sestává z fluorescenčních zářivek a rolet, reflektuje právě tuto otázku. Písmena „ICUAW“ jsou zkratkou věty „I See You Anywhere“ (Vidím tě kdekoli), což má poukázat na nedostatek ohraničení v dnešním životě, či na to, jak jsou hranice neustále překračovány.
Wolfgang Donsbach

Martin Kocourek

* 1976, ČR

V poetické světelné instalaci autor uzamkl měsíc za zavřeným oknem. Pohybujeme se na úzké hranici mezi představou a skutečností. Instalace násobí magičnost místa Italského kulturního institutu na Malé Straně, místě, kde se propojují dávné mýty se současností.

Wooloo Productions

*Dánsko, žije v Berlíně

V září 2006 – přesně jeden rok po publikaci dnes neslavně proslulých karikatur Mohameda dánskými novinami Jyllands Posten – zahájily Wooloo Productions mezinárodní kampaň za účelem vytvoření nového obrazu – re-brandingu – Dánska. Deklarovaným cílem projektu DEFENDING DENMARK (OBRANA DÁNSKA), mezi jehož akce patřila například podpora šíření karikatur Dánska v Maroku či 18měsíční intervence v ultrapravicové Danish People’s Party (Dánské lidové straně), je zkoumat neustávající krizi, která zasáhla tradiční státní útvary.

Kampaň DEFENDING DENMARK používá taktické mediální strategie k pronikání do středu veřejné diskuze a zkoumá otázky kulturní identity v době, kdy se národní příslušnost stává stále více diskutovaným tématem v politických debatách na celém světě. Výrazný nárůst nových forem xenofobie, poháněný sdělovacími prostředky a využívaný populistickými politickými stranami, je realitou nejen v současném Dánsku, ale také v České republice a mnoha dalších zemích. Aby se v této otázce dále angažovaly, přijedou Wooloo Productions do Prahy a budou zde během festivalu TINA B. realizovat řadu živých rebrandigových akcí.
Micaela Giovannotti